Země kontrastů a improvizace – Zakarpatská Ukrajina očima motorkáře

Myšlenka navštívit bývalou část Československé republiky se klubala již dávno, vízová povinnost však neblaze přispívala po dlouhé dva roky k neuskutečnění cesty. Až rok 2002 po jistých peripetiích tu kýženou bumážku přinesl. Pět lidí na čtyřech motocyklech již osnuje plány, aby těch povolených 14 dní pobytu prožilo co nejlépe.

V sobotu 10. srpna dopoledne opouštíme Českou republiku a přes celé Slovensko míříme co nejblíže k Ukrajinským hranicím. Večer dorážíme do Sniny, kde v hotelu Vihorlat trávíme zbytek dne a celou neděli. V pondělí brzo ráno za začínajícího deště míříme na Vyšné Nemecké, kde je pro neslovenské občany jediný oficiální hraniční přechod na Ukrajinu. Slovenská strana bez jediného zaváhání kontroluje náležitosti a vydáváme se do Ukrajinské celní zóny. V předstihu nám rusky mluvící voják rozdává s výrazem velké důležitosti natrhané papírky, na které značí počet vozidel a na nich (v nich) sedících osob… Po hodině a půl kontroly bumážek a vypisování celní deklarace o množství převážených zbraní, narkotik, zlata a dalších nezbytností pro turistiku, vjíždíme na Ukrajinu. Na kopci ještě v hraničním prostoru nás vítá socha osvoboditele v mega nadživotní velikosti a svým ostrým pohledem s praporem v ruce hledí na země imperalistů… Kousek za ní je ne zrovna malá strážní věž. Hned za hranicí směňujeme dolary na oficiální ukrajinskou měnu, přičemž za 1 USD dostáváme 5,2 Hřivny (HR). Vzhledem k předchozímu studiu cestopisů lidí objevujících Ukrajinu před námi, se vyhýbáme Užhorodu (jako všem velkým městům) a míříme na sever okolo zakarpatských hranic do Koločavy, našeho prvního noclehu… (cestopis bude uveřejněn na www.joebarteam.cz )

Ukrajina (pro tento článek Zakarpatská) je opravdovým ztělesněním Ruska. Je krásná a přitom smutná… Je bohatá a při tom chudá… Je možno zde spatřit chudobu i bohatství v jednom. Lidé jsou zde velice milí a ač někteří nepůsobí příliš civilizovaným dojmem, jsou velmi rozumní a přátelští. Vzhledem k našemu „základnímu táboru“ v soukromí v Koločavě (díky nepřejícímu počasí v průběhu prvního týdne) nejsem schopen potvrdit ani vyvrátit informace o zlodějích, dotěrných dětech a podobných nešvarech. Kdekoliv jsme při výletech po Zakarpatsku zastavili, či udělali delší přestávku děti i dospělí si s patřičným odstupem (o to však nadšeněji) prohlédli motorky, nikdo však neměl zájem nic zkoušet, trhat, něco nám prodat, či jinak obtěžovat. Opak byl pravdou. Někteří dospělí měli zájem pohovořit o naši cestě, místě odkud pocházíme a nezřídka o České republice všeobecně.

Je velmi vhodné přizpůsobit se situaci a nedávat najevo případnou nevůli či „nadřazenost“.

Místní lidé vám toto chování nezřídka oplatí pozváním do svého soukromí na malé občerstvení. Ubytování lze v severní části Zakarpatí sehnat v soukromí, v Koločavě v místní škole je dokonce ubytování skoro tradicí. Cena za noc je 1 USD! Hygienické podmínky nejsou nikterak příznivé, o to větší je to však dobrodružství. Existují i turbázy (horské ubytovny) v ceně kolem 4 USD.

Cestování vlastním vozem je vcelku náročné díky neudržovaným nekvalitním cestám, množství děr a výmolů. Často je možno potkat před sebou stádo krav, volně se pasoucí koně, či jiná zvířata. Místní řidiči používají blinkr jen výjimečně, ve večerních hodinách jich svítí minimum, nehledě na neosvětlené koňské povozy. Doplňování paliva není až tak velký problém, jako spíše jeho kvalita. Na mnohých čerpacích stanicích vypadajících jako plechové unimobuňky mají palivo 78 a 92 oktanů. Jaká je jeho skutečná hodnota, lze jen těžko posoudit a tak připravená láhev s přípravkem zvětšujícím oktanové číslo není na škodu. Ve větších městech je k dispozici 95 a velmi zřídka i 98 oktanový benzín. Benzín stojí v přepočtu od 8 do 13 korun nafta je za polovic. Na velkých stanicích je možno pořídit i plyn, který přijde asi na 3 koruny litr. Policejní kontroly jsme za celých 10 dní pobytu potkali asi jen čtyři, z toho žádná neměla potřebu nás zastavovat. Maximální povolená rychlost je podpultová informace a podle veřejného mínění se pohybuje od 40 do 140 km/h. Skutečnost je však asi někde jinde a je vhodné kontrolovat značení a v obci jezdit kolem 40-50 km/h. V jižní části Zakarpatí jsou silnice lepší a značené.

Občerstvení či nákup potravin je omezen velikostí obce či města. V Koločavě je několik „kafe-barů“, kde lze koupit chléb, máslo a výjimečně kus salámu. Hygiena je však tabu a výrobky podléhající zkáze doporučuji kupovat s největší opatrností. Pokud už natrefíte na nějakou restauraci (v Koločavě není), jídelní lístek je vesměs přibitý na zdi a obsah ani ceny se asi nemění. Za pár peněz vám však majitelé uvaří nenáročnou avšak velice chutnou večeři či oběd. Skoro v každé vesnici se jednou týdně objevuje trh (námi pracovně nazvaný supermarket), kde je možno pořídit od tužky či sešitu, přes hrnce, potraviny, textil, drogerii, léky, potraviny, zvířata, kolo i motorovou pilu, nábytek, či novou televizi skoro vše. Maso nevyjímaje, jen s tím rozdílem, že o nějaké, chladícím boxu, nebo jakékoliv hygieně nemožno hovořit. Mezi návštěvníky se pohybují krávy, husy, auta i autobusy, proto je třeba dávat pozor před případným kravím rohem. Zdravotnictví je poněkud odlišné než u nás a v případě hospitalizace v nemocnici je nutné, aby vám někdo přinesl povlečení s peřinou a nosil jídlo. Je proto vhodné si před cestou pojištění dobře vybírat, zjistit možnosti krytí a taky platnost v této zemi. Ne všechny pojišťovny mají pro Ukrajinu své plnění stejné jako na jiné země!!!

Peníze je dobré míti uschovány na různých místech a mít je v co nejmenších nominálech. Dolarem je možno platit v baru, na trhu i čerpací stanici. Může se vám stát, že budete-li platit bankovkou v nominálu 100 HR, nebude vám mít prodejce jak vrátit. Pro mnoho lidí je to polovina výplaty. Snažte se mít co nejmenší bankovky. Nezřídka se vám taky stane, že vám prodejce místo grošů (setinové částky) vrátí bonbóny. Mi osobně se stalo při nákupu čtyř paprik, že než aby prodejce měnil mou 1 Hřivnu, papriky mi věnoval. Poděkoval jsem mu alespoň reklamní propiskou. Jeho nadšení neznalo mezí. Lidem zde I sebemenší dárek udělá velkou radost a proto na ně před cestou nezapomeňte a pár takovýchto předmětů vezměte sebou. Pouze pro orientaci pár cen místního zboží: chléb 1HR, máslo (výtečné) 2HR, nejdražší pivo 1,6HR, kolo Ukrajina 50 USD, kráva 200 USD, gruzavik ZIL 2500 USD.

Vstup na Ukrajinu je podmíněn získáním jednoho z patnácti druhů víz podle účelu cesty. Jednorázové turistické, nebo soukromé přijde na 1000,- Kč a informace o vstupu získáte na velvyslanectví Ukrajiny na ulici Charlese de Gaulla 29 v Praze-Dejvicích.

Na Zakarpatí je mnoho krásných míst a zajímavých objektů, které stojí za zhlédnutí. Přímo v Koločavě muzeum ateismu, za Koločavou minerální pramen, pozůstatky plynovodu, léčivé solné jezera u Rumunských hranic, železniční mosty, unikátní vodní elektrárna, muzeum vorařů a hlavně příroda. Ve své podstatě neporušená struktura, kde řeka si teče tam kam chce (a bere sebou vše co ji stojí v cestě), jezera, husté lesy bohaté na houby a lesní plody…

Zakarpatská Ukrajina ve mně zanechala hluboké vzpomínky. Snad se vztahy naší vlády se Zakarpatím zlepší a budeme mít možnost cestovat do země kontrastů a improvizace snadněji a častěji…

Marek „Siemens“ Olbert - Motocyklový klub JoeBarTeam CZ