Tour de beer 11. 8. – 17. 8. 2007 3/3

Dalešický pivovar

Kdysi se tu točil film Postřižiny a pivovar to náležitě využívá ke svému prospěchu. Zrekonstruované budovy, malé muzeum pivovarnictví a o tomto filmu, úhledně uklizený dvůr s venkovním posezením pro turisty u pivka. Po pár schůdcích se sejde do pivovarské hospody skutečně velkorysých prostor. Těžké dubové stoly s lavicemi. Vše sladěno do jednoduchých barev. Ubytování přes dvůr v druhé budově. Zrovna čerstvě doděláno. Motorky parkujeme v malém dvorku č.2 hned u dveří do našeho apartmánu. Takže je budeme mít krásně schované a hned na očích. A mizíme do hospody.

Asi nebýt toho piva, byl by to jen další hezky vedenej pivovar. Ale to pivo. To pivo.

Rejdio světlé hodnotil svými vlastními slovy „Dobrýýýýý“, moje maličkost se tu zarazila. Jako pivní barbar, kterému slova chmel a slad nic neříkají, tu zůstávám šokovaně sedět a překvapeně cucám tmavou 13°-ku. Chutná…..chutná skutečně medově. Už při prvním loku mám pocit, že si ráda loknu znovu a pak ještě jednou a znovu a znovu.

K jídlu si vybíráme vepřová žebírka na medu. A vůbec jsme neprohloupili, jen to umocňuje fantastický dojem z piva. Pro mě – vrchol pivního umění. A dál se mi už ani nechce.

Co mě zaujalo i potěšilo je, že při navrhování ubytovacích prostor mysleli i na vozíčkáře a mají tu 1 nebo 2 apartmány bezbariérové.

Čtvrtek 16.8.2007 Rakouské zatáčky - Trasa: Dalešice – Moravské Budějovice – Vratěnín – Raab a.d. Thaya – Schrems – Gmünd – Freistadt – Dolní Dvořiště – Vyšší Brod – (vodní nádrž Lipno) – Volary – Vimperk – Kvilda – Hartmanice – Železná Ruda – Nýrsko – Kdyně

Rejdio navrhl obměnu trasy, se kterou nemůžu než souhlasit. Přejezd z Dalešic k Lipnu po České straně je neskutečná otrava na ďourách a mezi kamiony. Rakouská strana svými upravenými cestami láká mnohem víc. Stálo to za to. Nádherné cestičky absolutně bez aut, lemované upravenými vesnicemi. Bojíme se nedodržovat rychlost, tak se vaříme pokaždé mezi cedulemi start a konec obce. Ale ty úseky mezi stojí za to. U Freistadt-u je kopec. Mňamkovej. Nebát se tak polishů. Ten by šel i hluboce nad 100 km/hod. Táhlý krásný zatáčky. Širokánská cesta. Jak závodní okruh pro pár vyvolenejch. Provoz téměř roven nule. Ach jo. Nakonec to vzdáváme a u Dolního Dvořiště přejíždíme na Českou stranu. Okamžitě je nám jasný, proč je v Rakousku tak malej provoz. Bodejť by nebyl, když to všechno jezdí u nás. Rakušák, Dederón, Holanďan, další Germánec, zase Rakušák. Sem tam, velmi vyjímečně se v kolonách aut ukazují i češi. Největší sranda je s Rakouskými a německými motorkáři. Tady je jasně poznat schopnost pohybovat se v český džungli a přísná výchova motorkářů v sousedních zemích. Sleduji před sebou Germána na silniční turistický motorce jak napětkrát kouskuje zatáčku a při prvním hrbolu v panice bere za brzdu a vlní se na cestě jak špatně nažraná žížala. To snad není možný. Ani předjet se nedá. Na ja. Asi je tam učí jiný věci v autoškolách než nás. Třeba první pomoc. Nebo jak způsobně a tiše jezdit ve frontách.

Okolo Lipna je krásná cesta, jen turistů je trochu privela. Z Vimperka na Kvildu už je to o jiném. Přejíždíme do kopců, začíná být kosa a krásně. Zároveň s tím ubývají auta a přibývají mraky. Do teď naše taktika stále připravených nepromoků zabírala a měli jsme krásný počasí, jsem zvědavá jestli to vydrží. Na Kvildě kufruju a místo na Hartmanice se chci mermomocí vydat na Moldavu. Naštěstí je Rejdio ještě tvrdohlavější jak já a trpělivě mi dokazuje že můj orientační nesmysl se fakt nezměnil. Každopádně Moldavu si pamatuju z dob minulých kdy jsem ji projížděla na kole. Tahle oblast stojí za to projet. Snad příště, až se budeme poflakovat jen v tom určitém regionu a ne po celé ČR. V Železné Rudě konečně začíná pršet. Chceme dojet do Koutu na Šumavě, kde má být další pivovar, tak nečekáme, nezdržujem, neflákáme se. Čas letí.

Pivovar tam fakt je. Dost podobný tomu Medlešickému. Rozbitý, neupravený dvůr, loupající se omýtka z budov, o bydlení nebo jídle by se tu dalo leda tak polemizovat, ale jinak nic. Po pár neuspěších sehnat ubytování ve vesnici se vracíme do Kdyně, kde je penzion u Černého orla a volný pokoj. Šak ono to pivo do zítra neuteče. Zítra bude času dost.

Pátek 17.8.2007 Pivní hody - Trasa: Kdyně – Kout na šumavě (Koutský pivovar) – Domažlice – Chodová Planá (pivní lázně) – Teplá – Chyše (Zámecký pivovar Chyše) – Slaný – Nová Ves – Račíněves

Jediný pevný bod z celé dovolené byla páteční objednávka pivních lázní i s masážema. Měli jsme štěstí, čistě náhodou se nám podařilo zabookovat si pivní vanu pro dva a masáže JEN 14 dní dopředu. Z Kdyně jsme tedy už neměli kam pospíchat. Zastavili jsme se v Koutě v pivovaru, dali si ochutnávku, podle Rejdio „Dobréééého“ piva, mě už žádné tmavé asi nebude chutnat tak jako Dalešické. A načepovali další do PET flašky. Výčepní si přisedl k nám a celou dobu nás bavil zajímavými historkami z natáčení. Bylo to fajn. Jen do teď přemýšlíme jestli to byl zaměstnanec nebo majitel onoho pivovaru.

Cesta do Chodové Plané u Mariánských lázní už byl slabý odvárek cestování z předchozích dnů. Přijíždíme brzy. Procházíme malou vesničku, která jako by žila nabalená na jediný větší objekt – pivovar. Pivovarský hotel, pivovar, pivovarská hospoda ve skále, pivní lázně. A pár domků kolem cesty, s hospodou, pár obchůdky a hlukem z projíždějících kamionů po cestě. Ve 3 hodiny nás příjemná recepční posílá do masérského saloonu a Rejdia si odvádí fešná blondýnka. Grrrrrrrrrr. Je fakt že ty šikovné ruce co kouzlili zase na mých zádech bych doma taky potřebovala. Pomalu z nás mizí celé týdenní ježdění a starosti všedních dnů. Pak nás čeká 500 litrová cínová vana plná tamní minerální vody, tmavého piva, bylinek a chmelu. Prý to má výborný účinek na pleť. No nevim. Rejdio mizí pod vodou dřív než stihnu vlézt do vany. Smeklo se mu dno a tak z něj chvilku koukaj jen palce u nohou. Asi chce mít hezkou pleť i za ušima. Nabízím mu, že můžeme dělat nornou stěnu spolu a zachránit všechno to fajnový tmavý pivo….ale milý personál nás upozorňuje, že by to nebylo košér, páč po hladině plavou kousíčky bylinek a chmele a to se pak blbě dostává ze zubů. Na další pivo, které nám donesli do vany už nemám. Nechci riskovat jízdu pod vlivem. Tak jen ochutnám a zcela barbarsky nechám pěnivý mok ležet ladem. Po půlhodině vymejšlení jak vyseparovat tmavé pivo z vany plný i dalších přísad, nás personál posílá do odpočívárny. Lehátko, tmavá místnost, zábal v teplých osuškách. Za chvíli se mi svět přetavuje do fantastického spánku. A nejen mě. Pán z druhé lajny se dožaduje opětovného buzení až v 9:00 ráno….

Rejdio odsaď odjíždí plný síly a energie, mě se chce spát. Týden v kuse se váááálet a nic nedělat…. To by bylo volno…. Čistě náhodou si všimnu že cestou domů míjíme i pivovar, který jsme měli původně navštívit v úterý. Nezastavit se tam by asi byla barbařina. Poslední zastávkou je tedy vesnice Chyše a tamní zámecký pivovar. Za pidi parčíkem vedle zámku je vchod do pivovaru. Obrovské měděné kádě (vlastně první které vůbec vidíme za celý týden) vévodí celé místnosti. Velkorysé prostory, pár stolů, příjemná obsluha a guláš s křenem. Poslední pivovarská tečka za tímto týdnem. Víc už toho opravdu asi nestihneme.

Koutský pivovar

Polorozbořený pivovar, který teprve zahajuje svou činnost a už v pivním světě sbírá první ocenění v kvalitě piva. Bylo to znát. Hlavně u piva světlého. Měli tu skutečně hodně druhů. Od 10-ky až po mega silnou 18-ku, kterou jsme ani nestihli ochutnat. Mě byla přisouzena tmavá 13-ka. Pořád srovnávám a pořád vyhrává Dalešické. Nemůžu si pomoct. Rejdio hodnotí kladně. „Dobrýýýý“.

Chodová Planá

V současné době asi jediný pivovar, který šel cestou tak vyhraněnou jako jsou pivní lázně. Stylovou restauraci ve skále jsme neviděli ani neochutnali, protože tam měli soukromý raut. Bydlení bylo zaručeně nejdražší ze všech pivovarů, které bydlení poskytovali. Vycházelo na 1600,- Kč za 2 osoby a noc. Pivní lázně ovšem stáli za to. Fantastický relax po proježděném týdnu.

Pivo mi tu nechutnalo. Tmavé téměř vůbec a světlé taky ne. Bylo to první pivo za celý týden, co mi připadalo ouplně obyčejné a stejné jako všechna ta z velkých pivovarů. Rejdio hodnotil jako „Dobrýýýýý“.

Chyše

3 druhy piva. Světlé, polosvětlé a tmavé. Tmavé hořké, míň mi lezlo do žaludku. Polosvětlé bych mohla pít jak vodu. Asi druhé místo hned za Dalešickým. Světlé „Dobrýýýýýý“ :-)))) Souhlasím. Taky mi chutnalo. Gulášek epesní, jen mé zmlsané chuťové buňky se nějak nedokázali porvat s křenem…

Ceny standardní. Ubytování v pivovaru nebylo a už jsme ani nestihli pátrad, zda bude někde poblíž pivovaru….