Už VII. sraz Bigů a jeho příznivců

Od té doby jsme se začali těšit ještě víc než před tím. Teď už bylo to těšení konkrétní. Začalo se hledat na internetu a šustit v mapě a hledat kudy tudy. Začali se vymýšlet ceny do soutěží a příprava vůbec. Zvědavě se nahlíželo na stránky na odkaz na Horalku. Myslím si že nikdo nevěděl co a jak bude, protože po zlodějském vystupovaní minulého hostitele se sraz přesunul jinam.

O čtvrtku toho moc nepovím, protože jsem tam nebyl, ale klidně to doplním, pokud mi to někdo napíše. Jen vím že bylo asi 50 lidí (tedy skoro polovina srazu) na místě již v tento den. Měli malou vyjížďku a bohužel si neotloukli palice v BVP, protože bylo v opravně, asi někde píchli pás, nevím. Ještě se u mě ve čtvrtek zastavili v práci Zebra s Easym. Jeli ještě k Honzíkovi a tam si nějak popletli na zkratce v poli vodu s něčím, co kdysi voda byla ale teď, když se to přefiltrovalo přes krávy, je to na poli jako hnojivo. Asi moc hezky nevoněli a u Honzíků se omývali konvemi pravé vody. :o)

S Ondrou (SK) jsme se domluvili, že přijede ve čtvrtek a v pátek ráno (asi před desátou hodinou) vyrazíme. Ve čtvrtek jsme už jet nechtěli, protože Ondra je ze Sabinova a má to přece jenom notný kus cesty a i když je poměrně hubený, přece jen zadek bolí. Big stál už umytý a naleštěný ve stáji a těšil se na kamarády. Volal Wyky, v kolik pojedeme. Když jsem řekl v deset v pátek říkal že to stihne. Vyjedou se Zuzkou před devátou z Budějovic. To jsem trochu nepobral, je to 200 km a Wykyho Big není Gripen. Nakonec odkýval, že pojede před sedmou. To bylo schůdnější. Počkáme na něj. V pátek, v tašce, ráno sbaleno několik mnoho věcí (80 % jako obvykle zbytečných) a vše už připraveno k naložení. Synek dobaloval taky na poslední chvíli. Ještě volal Wyky, že je v Havlbrodě a že dorazí. No bylo půl desáté, 70 km za půl hodiny??? No Wyky, těš se na bodový systém. Ale počkali jsme na něj. Mezi tím jsme se nějak zakoukali na TV na nějakou kravinu a dohadovali se jestli se vezmou. Tuuu tuu, ty brďo, Wykyn před chalupou a my z filmu slzu v oku a nic nenabaleno na motorkách. Tak rychle spěcháme. Na to že jsme chtěli jet brzo je slušný hic a nabaleni příjezdoví se pomalu roztékají. Ondra nemá natankováno a Zdenda musí ještě k Vendovi Vomajdovi pro CD Pavlovi. No fakt jsme připraveni na jedničku.

Konečně asi v jedenáct vyjíždíme. Mám v sobě krásný pocit, že už to je tady. Big sraz. Svátek Bigařů. Strašně rychle to uteklo od první zmínky a už jedeme. Ale tak rychle to zase nebude. Ondra tankuje a když jde platit, přijíždí Zdenda a Wykyho napadlo, že nemá kraťasy. Tak odstrojuje 750 a odjíždí do města Holic koupit kraťasy (teď mě tak napadá, že jsem je vlastně na něm za celý sraz ani neviděl :o) ). Uspěl.

Tak jsme komplet a vedoucí skupiny (Zdenda), zapíná GPS a vyrážíme. Je půl dvanácté. Na Horalce nás vítá usměv paní Vorlové a Vorlátko. Dostáváme číslíčka a zdravíme se s lidima. S některýma jsem se rok neviděl. Je to hezké. Jdeme zakempovat , napojit se a pokecat. Na tabuli je napsaný program. Nejbližší akce je v 16 hodin - vyjížďka k bunkru z války - Dělostřelecká tvrz Skutina.

Vyrážíme. Je to opravdu kousek a tak po chvilce zatáčíme na polní cestu. Je to dobré do chvíle než se na cestě objevuje vrstva jemného písku. Koukám na své předjezdce jak mrskají nohama a už jsem v tom taky. Vzpomínám na rady zkušených, kašlu na ty za mnou a přidávám plyn. Funguje to. Ale ještě že jsem měl brejle. Nebylo vidět jak mám vytřeštěné oči. Bunkr není velký a ani vchod do něj ne. Ze střílen čouhají kulomety a čekáme. Někdo čte cedulku, že je to do hloubky 36 merů, to je asi 240 schodů. Jdeme dovnitř. Tedy jdeme, lezeme, vchod je opravdu malý. Začíná prohlídka. Při ukázce vysílačky z války se Vlasta ptá, kudy se tam dávala CD. Někdo sahal na odklapávátko na kulometu, odklopil ho a nemohl ho do příchodu průvodce vrátit. Ale já jsem na to fakt nemohl přijít, jak se to vrací.

Zebra zkoušel granátový skluz proměnit na řevomet. Byla to veselá prohlídka, ovšem do chvíle něž se šlo na oněch 240 schodů. Dolů to ještě šlo. Po prohlídce bunkru jsme se rozdělili. Kdo chtěl jel na vyjížďku do Pekla. Ostatní do kempu na bazén, pivko a další radovánky. Tam se dozvídáme, že Karel má poruchu. Přijede na tandemu. Probíralo se všechno až do brzkých ranních hodin.

Sobotní dopoledne se vždy nese v duchu vydýchávání páteční noci. Dopoledne rychle uteče a je čas na hlavní vyjížďku. Ta byla opravdu hezká. Zastávka na benzině, nakrmit hladové koně a jelo se dál. Orlické hory jsou nádherné a jezdí se tam moc dobře. Jeli jsme i kolem minulého sídla srazu, kolem Jitřenky ve Zdobnici, ať se chytnou za svoje nenažraný rypáky. Nevím jestli jim to vadí nebo ne, ale doufám, že ano. Když viděli dlouhého hada Bigů, mohli si lehce spočítat, že letošní tržba bude o pár peněz chudší. Patří jim to.

Zastávka na již tradiční trati v Rychnově na Jamách u motokárové trati. Tady zase bylo připraveno povožení se na motokrosové sajdě a našlo se pár odvážných, co jeli. Jinak tato zastávka trochu rozhodila Vorlovi plány. Tedy ani ne tak zastávka, jako slečna bleskovka výčepní. Točila si pomalinku jednu Kofolu za druhou a Bigařský národ hynul žízní. Občané se začali pomalu rozjíždět na benzinu a základnu, kde doufali v rychlejší osvěžení. Není se co divit. Slunce hnalo rtuť teploměru vysoko a motorkářské hadry jsou nekompromisní.

Po návratu z vyjížďky čekali na zájemce oranžové KTM. Byla to LC8, LC 4 a 125. Mnoho lidí si zkusilo do kopce a dolu a hodnotilo. Taky byl slíbený stánek a v něm prodej a montáž padáků.

Následovalo občerstvení a oblíbená část srazu - soutěže. Jako první je na pořadu soutěž v jízdě na kole. Kolo je vylepšené o postraní kolečka, ale věřte, že to nebylo k lepšímu, což je dobře. Kolo jde blbě ovládat a když zatočíte, postraní kolečko se okamžitě zdvíhá.

Někdo to ustál, někdo nasadil ostrý trhák a skončil na zemi. Nejlepší tlamu hodil Radouna, za což byl odměněn cenou. Později cenu potvrdil pádem s Bigem v nulové rychlosti při otáčení. Ale vraťme se do soutěže. Když poslední kolojezdec opustil dráhu, je tu jízda pomalosti. Poprvé za svoji účast na srazech jsem se zúčastnil. Můj úspěch byl nevalný, tak se o něm nebudu šířit. Je třeba říci, že jezdci bojovali co mohli a časy byly vynikající. Škoda že Fík upadl, čas by měl dobrý. Ale byl hned postaven na kola a pád se obešel bez škody na zdraví a majetku. Náš oblíbený srazový souputník Afričan opět nezklamal. Po Vorlově prosbě, abychom nejezdili po trávě, dal Afričan kolečko kolem sloupu na basket a udělal úplný opak než všichni ostatní. Ale už si pomalu zvykáme.

Následovalo držení klikovky na čas nad pípacím zařízením. Bylo to napínavé a slušně namáhavé. Klikovka s ojnicí a pístem váží dost. Klepající držiči toho byli důkazem. Opravdovým překvapením byly výkony děvčat. Nejdříve jsme si my, pomahači u soutěže mysleli, že holčičí soutěž bude rychle odbytá, ale výkony děvčat byly obdivuhodné. Jsou fakt dobré.

Další byl hod klikovkou s pístem do dálky. Flegmatik změnil pravidla dohodu na dokul. Tím se změnila taktika a silové dispozice byly tudíš naprosto k ničemu. Přitom se nám postaral o leknutí a potom smích Yannke. Jeho kousek se závorou je naprosto neopakovatelný a ani ten nejlepší eskamotér by se za něj nemusel stydět. Ale vše dobře dopadlo, i když to bylo o fous. Další soutěží byl vědomostní test o Bigovi. Tam jsme poznali, kolik toho nevíme.

Potom šli soutěžící na koulení gumy. Taky to byl tuhý boj. Velká nákladní pneu se tak lehko nevzdávala.

No a už se blížil večer a tudíš vyhlášení vítězů, rozdání cen a tombola. A taky večerní „holé koze", tedy striptýz. Vorel při rozdávání cen zase bezva mluvil a moc jsme se nasmáli.

Pak to přišlo. Zapálená svíčka a černé šaty. Když ze sebe slečna začala shazovat šaty, tak si vybrala pro pomoc jednu oběť. No nevím, jaké to je si nechat hezkými prsy zamastit brejle. Vzhledem k velikosti mazadel asi hezké. Pak si užil i jeden Polský Bigař. No a už byl pozdní večer a pomalu se většina ukládala ke spánku. Kolem půl čtvrté se začali dít věci. Z místa kde kempovali Polští Bigaři začalo startování motorek, ježdění mezi stany a pískání na pískacího ptáka. Bylo to asi dost husté, spal jsem, tak tuto část mám jen z doslechu, ale Přema se ženou to už ve čtyři ráno nevydrželi, sbalili se a odjeli pryč. To se mi zdá naprosto nevhodné a příště na to musíme upozornit, abychom se něčemu podobnému vyhnuli. V neděli zase povzdechy nad tím, že je konec, stisky rukou a loučení.

Celkem bylo 104 motorek. Z toho asi 10 nebigů.

Na závěr chci poděkovat rodině Vorlů a všem, kteří mu s přípravou a organizací srazu pomáhali a samozřejmě Vám všem, kteří jste přijeli. Budeme se těšit na další setkání a samozřejmě na VIII DR-BIG Sraz.

Díky a nashledanou. Gek :o)