První jarní výlet aneb stále bloudím

Cestu znám a tak jsem v pohodě jel a očumoval neskutečný bordel v přikopech, co tam náhazeli dobytkové nezodpovědní.

Ve Vysokém Mýtě jsem zaplakal na benálem za 29,90 Kč (prý zase přeleze až 30 korun) a pokračoval jsem dál. V Moravské Třebové je zavalený tunel a tak se musí objet postaré silnici hore kopcom. Když jsem se napojil na státovku, tak policejní zátaras. Na levé straně cisterna v příkopě, na druhé straně něco, co vypadalo jak hromada červeného plechu. Předjíždím kolonu a ptám se policisty, kudy to obědu a co se stalo. Smrt si vybrala svou daň za neukázněnost a spěch (po návratu domu se z internetu dozvídám, že řidič moc spěchal a předjížděl kolonu aut a nestihl se před cistenou vrátit zpátky. Už nestihne nikdy nic)

Poté jsem už v pohodě dojel na benzinku, kdy už bylo několik motorek. Další a další přijížděli, hodně čoprů. I několik Bigů přijelo, ale neznal jsem ani jezdce a ani Bigy. Až na jednoho. Toho jsem poznal na 100%. Tento Big vyhrál několikrát soutěž o nejhezčího Biga na srazu.

Stále jsem čekal, kdy se oběví majitel a nic. Až těsně před odjezdem nasedl člověk, ale toho neznám. Tak jsem se šel zeptat. Koupil jsem to od kamaráda na konci minulé sezony, to se dozvídám a zvu ho na Big sraz.

Pak dál šmajdám, prohlížím a čekám na Lenku. Už je tu asi sto motorek různých typů a značek.

Přijíždí i válečný BMW. Prohlížím si i červený GUN TRIKE s ohromným motorem a dlouhou vidlí a přemýšlím, jak se asi sedí spolujezdkyni, když nemá stupátka. Koukám i na to, na čem se dá i jezdit a nebát se. Ten pruh je fakt plátno.

Pak dorazila Lenka, ale to už tu bylo snad 200 motorek. Tak jsme pochodili a pobreptali. Viděli jsme i dalšího Biga, byl to 750, ale majitel nebyl, tak jsem se jen dohadoval. Mohl to být Big co koupil od Aldyho Pete. Nevím. Jen dohad.

Motorky začali odjíždět na vyjížďku podle mě dost nepochopitelného schematu a tak jsme s Lenkou usoudili, že asi většina přijela tak jako my, jen aby se po zimě viděli a pokecali o nové sezoně. Když toho většina odjela, koukli jsme do Lenčiny mapy a vyrazili směr hrad Bouzov. Jel jsem první a tak jsme minuli odbočku na Bouzov. Nevadí, bude jiná. A byla. I když tudy asi moc lidi nejezdí. Lenka tuto zkratku jela taky prvně. :o)

Tak jsme zaparkovali a vyrazli dobít hrad. V pokladně jsme ze tří možností vybrali věž. O tom jak nám bylo v oblečku při zdolávání 145 schodů se šířit nebudu. Ale výhled stál opravdu za to.

Po sestupu jsme opustili nádherný Bouzov, a šli se kouknout na produkci středověkých zbraní. Zajímavé to bylo. No a potom jsme se rozloučili a vydali se ke svým domomův. Tedy spíše jak kdo.

Od Bouzova jsem vyrazil směr Mohelnice. V Lošticích jsem se poprvé ptal na cestu. Dostal jsem se pod dálnici na Olomouc na kterou jsem se potřeboval dostat. Někudy se na ni jistě najíždí, ale úplně jinudy, než jsem jel já. Nějak mě to vyhodilo na Zábřeh. Tak jsem jel na Zábřeh. Však někde uhnu. Přejel jsem odbočku na Mírov a nadával si, že nemám mapu, kterou jsem si včera připravil. V obci Zvole u kostela jsem si uvědomil, že mám malou mapku z Kooperativy. Koukám a vidím. Jsem uplně špatně. Otáčím se a jedu směr Mírov. U státního vězení Mírov, kde je zavřený Kájínek, jsem zase v hajzlu. Ptám se a pán mě posílá cestou 12% klesání a upozorňuje, že je tam špatná cesta. to mě nevadí, říkám hrdě a jedu. Špatná cesta byl poněkud zkreslený pojem. Díry, bláto, štěrk a kamení. Kamarád Pavel Flegmatik by se divil, kudy jsem projel. A to byl teprve začátek. Cesta se místy ztrácela a les houstl. Když se objevil sníh a zamrzlý rybník, bylo mi do breku. Chyběli už jen vlci. Vůbec jsem nevěděl kde jsem. Asi po půl hodině (a to říkal člověk, že je to asi 10 km) jsem dojel na rozcestí. O zatáčení nic neříkal a tak jsem jel rovně. Za zátáčkou je ale hromada velkých trubek a hromada štěrku. Tady to asi končí. Tak se otáčím, už poněkolikáté dnes a jedu zpátky. Musím tedy na rozcestí doleva. Cesta se uží, mizí a objevuje se. Jedu dlouho a sněhu jsou velké zbytky. Vyjel jsem z lesa a konec. Nikam už žádná cesta ani náznak cesty nevede. Jen vesnička předemnou. Stráň a plot a sníh. Tak tam stojím jak tele a dole jdou nějací lidé. Koukají na mě jak z jara. Volám na ně, že se potřebuju dostat na Moravskou Třebovou. Trochu vykuleně na mě mávají, abych jel k nim. Tak projíždím kluzkou úzkou stezičkou, pravou nohou šlapu ve sněhu a levé zrcátko mi brnká o plot. Přední kolo se smeká, ale není kam spadnout. Sundavám helmu a ptám se na cestu. Se smíchem mi říkají že tudy určitě ne. Prý takováhle motorka tady ještě nejela. Jen spíše kluci na kroskách na pole. Je tady Svojanov nebo kde to vlastně jsem ??? Jejej, Svojanov je tááámhle. Tady je Javoří. Po chvilce se ptají kam vlastně jedu. Dozvídám se, že jsou to Pardubáci. Tak mě vysvětlí trasu a diví se, že když bloudím, že nemám mapu. Mám, ale tohle tam není. Tak jedu dál podle pokynů. Je vidět, že i tady řádila velká voda. Kvalit a cesty se moc nelepší, až po několika kilometrech je to jiné. Zase asfalt. Ale všude plno štěrku. Krásný kraj, hezké zatáčky, ale prach a štěrk. Projedu Maletín a zase nevím. Zkouším to doprava a jedu asi kilometr. Koukám do mapy a nejsem o nič chytřejší. Ale potom jsem si všiml náklaďáků v dálce. Až se mi orosilo plexi. Tak se točím a už mám správný směr. Snad.

Ve Svojanově je už cedule a tak jedu dobře. Konečně najíždím na hlavní slnici. Ted už to bylo jednoduché. Dojel jsem už v pohoděl domů. Dojel jsem o půl sedmé. :o)

Tak jsem vám tady řekl, jak jsem cestoval na první jarní vyjížďce a že bloudím stále dobře. Asi by se mi vyplatilo GPS, pokud by tam byl signál. Do Mohelnice je to asi 70 Km. Když se vracím domů, mám na tacho 250 Km. Ale bylo to hezké.

Zdeněk - Gek - :o)