|
Chýba to tento úvod:
S internetovým připojením je to v celé latinské Americe, co jsem měl možnost poznat i zaslechnout, jako s jejich vírou. Všichni věří v boží pomoc, ale ten pro nikoho nehne ani prstem – všichni máme wi-fi, od ubytoven po lepší hotely, ale nečekejte, že to bude vážně pracovat. Vypadá to hezky, stejně jako to chození do kostela…ale výsledek k ničemu. A tak se trápím večer, trápím se i ráno, ale internet je tak zoufale pomalý a s tak častými výpadky, že ten čas vůbec není úměrný výsledku. Spím jen nějaké 4 hodiny a ráno ještě musím vyrobit adaptér na argentinské zásuvky pro moje nabíječky a hlavně vyřešit argentinské prachy, protože nemám ani čím zaplatit ten hotel, ze kterého se musím do desíti vypakovat.
V kapse mě ještě pálí nějakých 330 bolivianos, které by mohly, zadaří-li se je někde udat, vystačit na hotel. A pak v papíru od svačiny zabalených 1500 dolců ve dvackách, jak je na mně vyplivaly ekvádorské bankomaty. Banku míjím jako poslední možnost a doufám, že nebudu muset vystát ty její fronty náležící k jihoamerickému folklóru. Mířím do tureckého almacénu, kde mě ale bába odmítne. Mám spíš dojem, že se bojí možné provokace – asi mám ksicht provokatéra. Pošle mě naproti, kde mi frajer nabídne kurz 9,40 (oficiální kurz je 6 pesos/usd, neoficiální asi 10), takže smlouvám. Patnáct stovek zase není taková troška, že jo? Jakmile ale uvidí ty dvacky, hned mě žene pryč – jedině prý ve stovkách. Poleje mě studený pot a už vidím, jak mi ty prachy zůstanou na ocet. Dobrá rada nad zlato: prý mám zaběhnout na bolívijskou stranu hranice do směnárny, tam že mi to prý vemou…a tak jdu s pasem v kapse a s patnácti stovkami baksů v druhé společně s místními tlačiči kárek s cementem a nápoji zpátky do Bolívie nechat se zastřelit jako Che Guevarra. Samozřejmě - s davem moc nesplývám a jsem okamžitě vyhmátnut. Tahám nachystanou historku s třemi stovkami boliviánů, které jsem si včera jako že zapomněl rozměnit. Úředník je bdělý, ale naštěstí zase ne tolik, aby mě šácnul – jen mě pošle do stometrové fronty k ze včera důvěrně známému okýnku Migración. To ne! Proběhnu bokem a nenápadně zase zmizím zpátky na argentinskou stranu.
Vracím se jako spráskaný pes a cestou se sem tam zeptám na cambio. Nakonec zajdu i do banky, že aspoň ty bolívijské prachy pořeším. Úředník na přepážce, kam se drze procpu přes dav odevzdaně čekajících Indiánů, mi ale sděluje, že peníze nemění. To už mě ale tahá za rukáv maník z ostrahy.
„No jo, vždyť už jdu, jsem se jenom poptal, ne?!“
Dôvod úpravy: zdroj: www.jawakolemsveta.cz
Upravené 1 krát. Naposledy upravil ujoimro (16.02.2014 12:23)
| 
Zruš sledovanie Pridaj nový príspevok
Edvenčr 
Kávičkár 
