Cesta po Evropě + Faro 2005 4/5

10. den, 18. 7. 2005 - P (Faro, Lisabon, Cascais, Cabo da Roca, Colares)

Portugalsko proti Španělsku už není taková pustina, ale vítr tam fouká teda pořádně. Při úsecích na otevřené rovině nebo vysokých mostech to s námi pořádně mávalo. Jinak dálnice jsou dost slušné a provoz minimální, dokonce ani v Lisabonu nejsou žádné zácpy (jo na Prahu asi hold nikdo nemá). Naším dnešním cílem je Cabo da Roca (tzv. „konec světa“), je to nejzápadnější místo Evropy. Dál je už jen ta malá louže Atlantik a velké, mocné USA. Všechny tyto zajímavosti doporučuji vidět, byla by škoda ujet tolik km a nezajet se na ně podívat. Po nafocení cenných skalpů a pročištění plic od oceánského ovzduší, mažem hledat nějaký ten kemp.

(kemp Villagepraia Grande: 27 EUR/noc, 5 osob, 2x stan, 3x moto)

11. den, 19. 7. 2005 - P (Colares, Torres Vedras, Caldas, Leiria, Coimbra, Aveiro, Ovar)

Díky studenějšímu Atlantiku to už příjemně chladí. Cesta probíhá úplně pohodě, akorát ten benzín je tu dražší 1,25 EUR/l, proti Španělsku kde byl 0,990 EUR/l. Je dost důležité se rozhodnout, po jakých cestách se pojede. Samozřejmě po dálnicích si to musíte zaplatit, ale pohodlí na cestě bez provozu nám za to stálo. Zato po okrskách musíte počítat z dosti hustým provozem, hlavně co se týče kamionů a jiných velkých aut. Cesty tam samozřejmě spravují jako u nás v letní sezoně, takže na každém rohu nějaké omezení a tím větší kolony. Jasně motorce přece žádná kolona nevadí, ale v našem případě tam všude stála policejní hlídka, která nebyla docela přívětivá pro kličkování mezi auty. Blížíme se k Portu a hledáme nějaký kemp u pobřeží. Problém je, že pobřeží v Portugalsku je jedna velká skála a teprve potom písečná pláž. Nenašli jsme kemp, který by byl přímo u pobřeží, jak je to zvykem v Itálii, Francii i Španělsku. Jsou tu až 3 m vysoké vlny z čehož jsem úplně v prd…. To jsem opravdu ještě nikde neviděl. Taky se hned pokouším zdolat ten krásný živel, ale je to nad moje síly. Nezbývá nic jiného jen stát zapříčený v písku. Je to škoda, ale Leo se rozhoduje, že pojede další trasy sám. Bohužel musí být dřív doma, tak dál pokračujeme pouze já + Marci a Vodník.

(kemp Furadouro: 37 EUR/2 noci, 3 osoby, 2x stan, 2x moto)

12: den, 21. 7. 2005 - P, E (Ovar, Porto, Povoa, Viana do Castelo, Valenca, Vigo, Santiago de Compostela, La Coruna, Ferrol, Xubia, San Zadumáno, Ortiguera, Viveiro)

Tady jsem zažil první krásné nervové zhroucení, to když přijíždíme k platidlu na dálnici a já zjišťuji, že nemám v kapsách už žádné peníze. Zastavím tedy před vjezdem a hrabu v kufru pro další dávku love. Vodník z nepochopitelných důvodů nás přehlíží, zaplatí a řítí se dál. Než jsem stačil zaplatit, tak už byl v nedohlednu. Tak se stalo, že jsem za ním jel nejmíň 170 a on to také kalil, neboť si myslel, že jsme před ním. Už jsem si myslel, že ho nenajdu, ale nakonec jsem ho potkal asi po 30 km stíhací jízdě, jak si vesele kouří na sjezdu z dálnice a s velkým úsměvem pořád opakuje jak to bylo super. Projíždíme severem Španělska a míříme do veliké zátoky k Viveiru.
Pro majetné tohle určitě nebude, ale je velmi dobré sebou vést malý vařič s ešusem a grilem. To by člověk nevěřil, jaké dobroty si může v kempu připravit, aniž by musel utrácet hodně peněz v restauracích. Běžný nákup ingrediencí na večeři pro 3 osoby vyšel kolem 10 EUR. Pro srovnání jedna večeře v restauraci 10 EUR na osobu.

(kemp Viveiro: 24 EUR/noc, 3 osoby, 2x stan, 2x moto)

13. den, 22. 7. 2005 – E (Viveiro, Muras, Villalba, Barreiros, Ribadeo, Avilés, Gijon, Torrelavega, Santander, Pareso)

Včera jsme to s Vodníkem zase trochu do noci protáhli. Vyjíždíme tedy kolem 13 hod (ostatně jen výjimečně jsme vyjížděli dříve). Najíždím na Viveiro a po páru km zjišťujeme, že jsme zabloudili. Najednou jsme se ocitli na cestách, které nebyly ani na mapě. Vodník jako zdatný cestovatel z předchozích výprav do Rumunska opět nasadí ten svůj doširoka rozevřený úsměv a praví, no nic, aspoň uvidíme ten pořádný Španělský venkov“. To ale znamenalo projíždět po zapadlých stezkách, kde snad jezdili pouze koňská spřežení. Po nekončícím výjezdu hlubokým lesem se před námi otevřela nádherná scenérie. Volně kolem se pasoucí stádo koní přímo pod větrnými elektrárnami. Byli jsme na nejvýše položených horách v severním Španělsku. Najednou se před námi objeví stádo dobytka. Přestávám mít odvahu jet vpředu a přenechávám tento post Vodníkovi. Jak jsem už psal, Vodník zvyklý z minulých výprav, začal troubit, blikat a kupodivu se celé stádo začalo hrnout na přilehlé louky. No celé, teda až na jednoho statnějšího býka, který se zrovna, když jsem projížděl já rozhodl, že se zastrašit nedá. Tak se stalo (do teď nevím jak jsem to tak rychle zvládnul), že na plný plyn a velmi hlasitého řvaní na Vodníka jsem ujížděl před ne zrovna klidným býkem. Konečně jsme dojeli k ukazateli směru, kde byly napsané názvy obcí, které už byly na mapě. Zjistili jsme, že tahle krásná zajížďka nás stála tak 150 km navíc. Tak rychle na správnou cestu a frčíme dál.

(kemp Playa del Regaton: 19 EUR/noc, 3 osoby , 2x stan, 2x moto)

14. den, 23. 7. 2005 - E, AND (Laredo, Bilbao, Vitoria-Gasteiz, Pamplona, Jaca, Biescas, Broto, Boltaňa, Campo, Casteon de Sos, El Pont, La Pobla, Sort, La Seu, Andora)

Vodník si moc přeje projet Pyreneje a po cestě kempovat v Andoře. Velmi rád s ním souhlasím a začínám plánovat trasu, avšak Afrika snese mnoho, tak přece nepojedeme po hlavních tazích. Proto vybíráme cestu co nejméně pohodlnou, ale za to určitě překrásnou. Naše předpověď se naplnila. Obrovské kaňony vyhloubené za tisíciletí malou říčkou, hned vedle cestička, kde se tak tak vlezou dva osobní automobily, stoupání a klesání s takovýma vracečkama, až vás toho bolí ruce a převýšení od 500m nad mořem až po 2500m. To vše na velmi krátkém úseku, ale pořád se opakujícím. Průjezdy soutěskami, kde na jedné straně cesty vás lemuje vysoká skála a z druhé strany hluboká propast, dost často bez žádných svodidel nebo jiných zábran. Spadnout do takových propastí, tak vás už nikdo nemůže najít. Tady také přišel můj jediný, ale za to pořádný karambol. Když jsem z nepochopitelných důvodu při zatáčení dlouho koukal do mapy na tankbáglu. Najednou mě Marci důrazně stiskla stehnama, tak jsem zvedl oči a před námi jsem viděl náklaďák. Naštěstí reflex spojka brzda a pořádně to stočit doprava, tak jsem jenom pocítil malé opření levého kufru o pořádně velký nárazník náklaďáku. Nebýt Marci, tak nás seškrabovali z nárazníků nebo by jsme byli někde na dně hluboké propasti. Nepřeju vám ten pocit, kdy se vám půlhodinu potom klepou ruce a vy to nemůžete zastavit. Do Andory jsme dorazili kolem 23 hod. a rozhodli jsme se pro uklidnění zůstat dva dny.

(kemp Encamp: 38 EUR/2 noci, 3 osoby, 1x stan, 2x moto)

15. den, 25. 7. 2005 - AND, F (Andora, Pas de la Casa, Ur, Prades, Perpignan, Narbone, Béziers, Agde)

Slyšel jsem, že v Andoře je všechno podstatně levnější. Také proto ta delší pauza, abychom se mohli podívat po obchodech a tak. Pro kuřáky je tu možnost levně dokoupit zásoby i co se týká alkoholu. Mě osobně nejvíc zajímaly motoobchody, kde jsem výrazné slevy nějak nepocítil. Vyjde mě to nastejno, když o Vánocích pojedu do Louise. Benzín tam stál asi o 40 Centů míň než ve Francii.
Opouštíme tedy Andoru s pocitem nádherné krajiny a zatím pro mě nejvýše položené místo, kde jsem na motorce vyjel. Pokračujeme směrem na Francouzské pobřeží, abychom si užili zase trochu moře. Při opuštění posledních vrcholků Pyrenejí nás zastihla pořádná mlha. Když pořádná, tak se k tomu přidal i velmi otravný a studený déšť, naštěstí se to u moře rozfoukalo. Hledáme kemp v Agde, protože vím, že je tam větší vodní park. Tak si půjdeme trochu zařádit.

(kemp Les Sabcettes: 55 EUR/2 noci, 3 osoby , 2x stan, 2x moto, vstupné do vodního parku 21 EUR/osobu)

16. den, 27. 7. 2005 – F (Agde, Millau, Marvejols, St.Flour, Clermont-Ferrand, Roanne, Poulily sous Charlieu)

Jsme pouze 100 km od Millau, kde je nejvyšší most v Evropě, tak jsme se rozhodli, že tam zajedeme. Z netu jsem věděl, že se tam platí nějaké to mýtné, to mi ale vůbec nevadilo. Nakonec prožitek z jízdy po mostě vůbec nenaplnil moje představy. Samozřejmě, že na mostě nesmíte zastavit, tak jsme udělali jen pár fotek před mostem a za ním. Na něm je jakékoli foto zbytečné, protože celý most lemují vysoké mantinely s ohnutého plexiskla takže se nemůžete podívat do hlubky pod mostem. Poplatek byl 3,20 EUR za moto. Dál pokračujem po dálnici a sjíždíme až u Clermont-Ferrand. Ono když jsem si přečetl před cestou pár cestopisů, tak jsem přemýšlel jak se Francii co nejvíc vyhnout. Nikdo se tam s vámi prý nebude bavit jinak než francouzsky, němčinu tam nesnáší, cesty jsou špatně značené. Rád bych napsal, že jsem se v celé Francii (vlastně v celé západní Evropě) nepotkal s žádným nacionalizmem. Všude se k nám chovali jako bychom byli jejich rodina. Měl jsem pocit, že Čechy mají rádi. Převážně jsme mluvili německy. Také přesné označení všech míst z té dané křižovatky nás naváděli bez sebemenších problémů. Zabloudit na takových cestách může pouze ten, co neumí číst. Kdybych to věděl dřív, tak dálnice vůbec nevyužívám.

(kemp Municipal: 8 EUR/noc, 3 osoby, 2x stan, 2x moto)

17. den, 28. 7. 2005 - F, D (Pouilly sous Charlieu, Paray-le-Monial, Montecau-les-Mines, Halon-les-Saone, Besancon, Mulhouse, Freiburg, Herbolzheim)

Dálnice v Německu jsou zadarmo a také proto to tam tak vypadá. Tolik kamionů jsem ještě neviděl. Zácpy jsem ani nepočítal, dá se říct, že byly u každého sjezdu z dálnice. Perfektní je na tom to, že motorka projede opravdu všude. Buď po středové čáře nebo krajnici, prostě ani jednou jsme nestáli. Teda pokud vám do cesty najednou nevjede posraný nácek a rozčiluje se, že když nemůže on tak vy taky ne. Někteří řidiči jsou holt divní. Je to nejhorší úsek, který jsem na dovolené jel, příště pojedu pouze po okrskách. Zato kempy v Německu jsou super. V pohodě jsme si domluvili cenu a v restauraci jsem se najedl jako nikde jinde ve světě.

(kemp Her Bolzneim: 21 EUR/noc, 3 osoby, 2x moto, 2x stan)