Isle of Man 2016 - Tourist Trophy 2016 je za námi, Stříbrný Merkur je "doma"!

8. 6. 2016 TT Supersport 2. závod a TT Lightweight

Ráno bylo sice krásně teplo, ale z depa se nedalo dohlédnout na moře, protože na celém Douglasu ležela mlha jako čepice. Bylo mi hned jasný, že se závod odloží, protože i když třeba viditelnost pro závodníky ještě není tak hrozná, dokud nemůže vzlétnout helikoptéra, závody se prostě nepustí.

Aleš spolu s Petrem a Zazou nachystali ráno veškeré věci na pit stop a prošli s Yamahou technickou přejímkou. Indi byl malinko nervózní, ale dobře naladěný. Jakmile už to vypadalo, že se mlha rozebírá, raději jsme šli na start, ale bylo takové vedro a dusno jako v prádelně, že si Indi šel sednout alespoň na chvíli do stínu k technické kontrole, protože co čtvrt hodiny hlásili další odklad závodů. Na Indiána to mělo paradoxně pozitivní vliv, protože u něj s každým odložením startu odpadala veškerá nervozita, a naopak už se nemohl dočkat, až bude sedět na motorce a vyrazí do prvního kola z kopce dolů do Bray Hill. Konečně už počasí vypadalo dobře po celém okruhu a závod se mohl pustit. Indi opět startoval z pětadvacáté pozice za Derekem McGee. Jakmile mu startmaršál poklepal na rameno a Indi vyrazil, Aleš, Petr a Zdeněk se odebrali připravit na pit stop. Naše tankovací místo bylo tentokrát téměř hned na začátku, takže jsem jim byla alespoň blíž a mohla jim říkat (no dobře, spíše na ně hulákat), jak na tom Indi je. Už první mezičasy byly luxusní. Indián se opět pohyboval vepředu a bylo jasný, že má „zaděláno“ na moc pěkný čas, a taky že jo! Hned první kolo s pevným startem se mu podařilo za 18:32! To je opět pokoření jeho „osobáku“! Tým na pit stopu z toho měl velkou radost, ale o to víc na ně dolehla tíha toho, že po druhém kole bude na nich, aby se Indi při tankování moc nezdržel. Věděli jsme, že každá sekunda teď bude důležitá! Nebyli jsme si jistí, jak rychle Ian Hutchinson zase pojede, takže Indi se chtěl zlepšit o těch sedmnáct vteřin, které mu chyběly v prvním závodě.

I druhé kolo vypadalo na mezičasech skvěle, ale při zajíždění na pit stop vždycky jezdec pár vteřinek zase ztratí, přesto z toho byl čas 18:36!

Na pit stopu byli kluci naprosto klidní a rychlí a Indi odjel bez problémů. Třetí kolo bylo i se zastávkou za 19:27 a Indi se pohyboval s přehledem na patnáctém místě. Čtvrté kolo bylo taky skvělé a my už jsme Indiána společně s celým týmem z pit stopu tlačili i očima na livetimingu do cíle. Indi projel s časem 18:34 a cíl protnul na patnáctém místě. Neměli jsme ještě nic potvrzené, ale cítili jsme, že by to tam mohlo být a že ten stříbrňák snad klapnul. Měli jsme obrovskou radost, protože před Indiánem nebylo žádné „neznámé“ jméno. Ian Hutchinson, Michael Dunlop, Dean Harrison, James Hillier, Bruce Anstey, Lee Johnston, Conor Cummins, Peter Hickman, Gary Johnson, Michael Rutter, Steve Mercer, Jamie Coward, Ivan Lintin, Martin Jessopp, Michal Dokoupil…to se prostě krásně čte!

Po závodě jsme si šli trochu odpočinout, ale na Indiánovi byla vidět malinko nervozita z toho, že ještě nemá černé na bílém výsledky. Proto nás asi vytáhl nahoru do depa na zmrzlinu (kousek od Race Office). Zdeněk se šel po chvilce zeptat a z kanceláře už vyšel s papírem. Viděla jsem na něm, jak se snaží si zachovat vážný až chmurný výraz, ale nešlo to. Bylo to tam …SILVER REPLICA! Celkové zrychlení o osmnáct vteřin a Hutchinson jel pomaleji, než v prvním závodě Supersportů! Byl to skvělej pocit, ale ještě bylo brzo na oslavy, protože Indiána čekal dnes ještě jeden závod na čtyři kola TT Lightweight. Přesto jsme si udělali legraci aspoň z Aleše, že má Indi první bronz, a ten nám to chudák zbaštil i s navijákem.

Na pit stopu TT Lightweight tentokrát vystřídal Zdeňka Adam Oboyle z Irska. Zdeněk už byl totiž tou dobou na cestě domů. Na obou twinech odvedl celý tým v čele s Alešem velký kus práce, a i když kvalifikace vypadaly nadějně, nešlo to všechno úplně podle plánu a bez problémů. Nakonec padlo rozhodnutí, že Indi pojede závod na náhradní motorce z Irska. První kolo nebylo, co se týče časů to, co jsme si po kvalifikacích představovali. Indi se pohyboval na šestnáctém místě a ve druhém kole sice zrychlil, ale pořád to zaostávalo za časy, co zajel v tréninku. Natankování na pit stopu proběhlo rychle, ale motorka pak nešla nastartovat, a Indi ztratil zhruba další půlminutu. Ve třetím kole se tak pohyboval až na devatenáctém místě. Bylo mi jasný, že tohle ho teď nakoplo tak, že poletí co se do twina vejde. Zrychlení nebylo kvůli pit stopu patrný na celkovém čase, ale pomalu už skákal pořadím, a ve čtvrtém kole konečně zajel 19:50, o chlup lepší čas než v tréninku, a konečné jedenácté místo v cíli.
Tak…a je to. Indián litry nejel, i když měl podanou přihlášku a do poslední chvíle před TT jsme řešili podmínky, takže na TT Senior jsme se šli už jen koukat a fandit našim oblíbencům, což je John McGuinness a Bruce Anstey.

Postupně jsme zase začali balit věci, které tentokrát putují do Irska. Zajeli jsme do Ramsey pro přívěs za irskou dodávku, a naložili jsme Yamahu R6, irského a našeho twina a oba náhradní motory, které Aleš na začátku TT měnil. V neděli jsme odletěli do Irska a odtud zpět domů do Čech.

Před námi je teď ještě druhá půlka sezony a už o dalším víkendu letíme do Irska na závod Kells, ale ten nejnáročnější podnik už má Indi za sebou...TT 2016

Indián je teď tak trochu ve stavu rozjímání, ale přece jen mi na závěr k TT něco pověděl: „Co mám na to říct…stříbrňák je doma. Mrzí mě, že jsem trochu pokazil ty Lightweighty, ale vrátil jsem se celej a to je hlavní. Myslím, že jsme zase ukázali, že i malej tým, jako jsme my, dokáže zajet hodně dobře, i když nemáme kamion a v něm vyřádkovaných deset motorů. Z Aleše se za ty čtyři roky, co se mnou a týmem Motopoint jezdí po závodech, stal opravdu profík závodní mechanik. Bez něj a ostatních lidí v týmu bych se nikdy nedokázal posouvat dál. Už jsem pochopil, že na jednom závodu moje kariéra nevisí, ale že je důležitý zajíždět pořád dobře a stabilně bez pádů a zranění. A hlavně tady pořád být. Letošní TT opět ukázalo, že to není žádnej sranda závod, kterej může jet každej. Je mi jasný, že si spousta lidí třeba řekne, že když tam jeden on tak já můžu taky, a asi i jo. Ale to riziko je fakt obrovský a ti čtyři kluci, co to letos nedali, o něm moc dobře věděli a podstoupili ho a není snadný pro každého se s tím vyrovnávat. František Šťastnej měl TT nejradši ze všech okruhů a věřím, že to bylo právě pro tu náročnost, nebezpečí a atmosféru, která na ostrově panuje. Jak přejedete nebo přeletíte moře a dostanete se na ten ostrov, je to najednou jinej svět a chápu, proč je Tourist Trophy nejtěžší silniční závod světa. Díky moc všem za podporu a budu se snažit příští rok dotlačit sebe i motorku do cíle zase o něco rychleji.“

Všichni přátelé, partneři a sponzoři týmu Motopoint a Michala Indi Dokoupila si zaslouží obrovský dík a uznání za to, že opět pomohli českému závodníkovi získat trofej stříbrného Merkura, velmi si toho vážíme.